Achtung - Spitfeur

Dojde-li ke střetnutí technicky vyspělých společností, začnou zpravodajské služby obou stran získávat infor­ mace o výzbroji protivníka. Letadla známá a slavná i utajované prototypy se stávají středem zájmu.Britská stíhačka Supermarine Spitfire byla jedním ze strojů, který poutal hlavní zájmy německé výzvědné služby za druhé světové války.

Určení typu letadla kroužícího Jednoho podzimního dne roku 1943 kolem letiště Echterdingen bylo zpočátku pro příslušníky Wehrmachtu shromážděné u postavení flaku záhadou. Křídly se sice podobalo Heinkelu, mělo namalo­vané černé kříže ale — byl to Spitfire!

Stíhačka dosedla na dráhu, dojele k velkým kamuflo­vaným hangárům a s posledním zabafáním Merlinu se zastavila. Z kabiny vylezl německý pilot a pobaveně se díval na střelce protiletadlových baterií. Není přesně známo, jakým způsobem se tento Spitfire F.Mk.V (se sériovým číslem EN830) dostal do německých rukou. Byl však ukořistěn téměř neporušený a nepatrné poškození nevadilo přeletu z bojiště do výzkumného stře­diska v Rechlinu k opravě a letovým zkouškám.

V roce 1941, kdy v Rechlinu testovali letové charakte­istiky jiného Spitfiru, se objevil nápad instalovat do draku letadla stejný motor, jakým byl vybaven Messerschmitt Bf 109E. Zástavba tehdejšího DB 601 však činila obtíže a k dokončení přestavby nedošlo.

Projekt byl znovu vytažen na světlo po příletu EN830. Po důkladných pozemních a letových zkouškách Spitliru s motorem Rolls-Royce Merlin vedení střediska rozhodlo přelétnout stroj do Echterdingenu (jižně od Stuttgartu), kde se nacházely vývojové dílny firmy Daimler-Benz. Spitfire přilétl bez výzbroje a rádiového vybavení a rádiové stanice (byly nahrazeny zátěží) a s původním Merlinem. Jinak už vypadal německy — na horních plochách tma­vě zelenou kamuflář, na spodních bleděmodrý nátěr, žlutá kormidla a samozřejmě černé kříže a svastiku. Po sejmutí Merlinu s motorovým ložem se ukázalo, že první přepážka má téměř shodný průřez jako u Bf 110G — tedy že i krycí plechy motoru DB budou bez velkých úprav lícovat s trupem Spitfiru. Bylo vyrobeno nové motorové lože pro standardní Daimler-Benz DB 605A-1 (výr. č. 00701990) a konečná montáž proběhla v závodě Daimler-Benz v Sindelfingenu. Tehdy došlo také k nahrazení původních palubních přístrojů německými s metrickými údaji. Nový motor byl opatřen třílistou vrtulí VDM používanou na strojích Bf 109G. Je zajímavé, že nový Spitfire byl i po vestavění měřicích přístrojů včetně barografů o 300 kg lehčí než původní s motorem Merlin (2730 kg proti 3030 kg). Pře­stavba trvala pouze několik týdnů a Spitfire byl vrácen k porovnávacím testům. Pilot W. Ellenrieder po záletu nešetřil chválou na letové vlastnosti stroje a hodnotil především dobrý výhled z kabiny, snadný vzlet bez ten­dence vyjíždět ze směru a především vynikající stoupavost. Spitfire intenzívně zkoušeli jednak u firmy Daimler-Benz v Echterdingenu a později piloti luftwaffe v Rech­linu. Oficiální výsledky srovnávacích letů s Bf 109G se nezachovaly - je pouze známo, že při zemi byl „Gustav asi o 25 km/h rychlejší, ale nad 3000 m dosahovaly oba typy shodných maximálních rychlostí, přičemž Spitfire byl v každém ohledu obratnější. Příjemnými letovými vlastnostmi se Spitfire stal velmi populární - piloti na něm sportovně létali i po pracovní době. Kariéra žlutonosého Spitfira skončila 14. srpna 1944, kdy formace létajících pevností americké 8. letecké ar­mády zpustošila Echterdingen. Zbytky stroje byly poté sešrotovány v továrně Klemm v Bobllngenu.

Čerpáno z časopisu: Křídla vlasti, Letectví a kosmonautika
zpět