Chronologické události let 1940 - 1945
Po vytvoření dvou čs. perutí (310. čs. stíhací peruť a 311. čs bombardovací peruť) a přidělení dalších čs. pilotů k polským a anglickým perutím, zbyla ještě řada čs. letců, kteří zůstali dosud nezařazeni. A tak, po částečném doplnění anglickým pozemním personálem, byla na letišti Duxford dne 5. září 1940 vytvořena další 312. čs. stíhací peruť, „třistadvanáctka“. Všechny důležité velitelské funkce, tj. velitelé, pobočníci, zpravodajští a techničtí důstojníci, velitelé letek, byly také zdvojeny. Anglickým velitelem perutě se stal S/L Tyson F. M., čs. Velitelem byl jmenován mjr. Ján Ambruš, který nebyl u příslušníků perutě příliš oblíben. Peruť od svého počátku okamžitě započala s rychlým, ale důkladným výcvikem. Několik hodin na cvičných strojích stačilo k tomu, aby čs. Letci mohli ihned přistoupit k výcviku na stíhacích letounech Hawker Hurricane Mk I. A tak za necelé tři týdny od svého založení má již peruť hotovost a od 2. října 1940 je uznána za plně operační. Tím bylo pilotům umožněno zasáhnout do letecké bitvy o Británii.
Dne 26. září 1940 byla peruť umístěna na liverpoolské letiště Speke nacházejícím se jižně od města. Od tohoto dne měla peruť každodenní hotovost od svítaní do setmění. Peruť stavěla tři roje po třech letounech. První roj jako readiness, druhý v normální hotovosti a třetí tvořil zálohu. Kromě toho současně započala i s výcvikem nočního létání. Piloti s největším počtem nalétaných hodin byli zařazeni do nočních hotovostí. A tak v prvních říjnových dnech byla peruť plně připravena na střet s nepřítelem.
Dne 8. října 1940 se piloti 312. čs. stíhací perutě nejen poprvé setkávají s nepřítelem, ale i získávají své první vítězství. „Tři Hurricany čs. perutě uviděli nad městem jednoho junkerse Ju 88.První stíhač ihned prudce zaútočil na letoun ze zadu, ostatní dva ze stran. Po několika vteřinách již jde Ju 88 pomalým klouzavým letem k zemi. Vítěznými čs. letci byli škpt. Alois Vašátko, popr. Josef Stehlík a F/Lt Gillom, kteří se na sestřelu podíleli každý 1/3. Radost z prvního vítězství byla však zkalena dne 10. října 1940, kdy tragicky zahynul čet. Otto Hanzlíček. Při návratu z prostoru v tříčlenném roji na základnu musel vyskočit z letounu v důsledku náhlého požáru v prostoru motoru, který nebyl s to uhasit. Vítr ho však zanesl nad rozbahněnou zátoku a Hanzlíček dopadl necelých dvě stě metrů od pobřeží. Ještě pár okamžiků, bílá plocha padáku a hlava pilota zůstala nad rozbahněnou hladinou, pak náhle vše zmizelo.
18. prosince 1940 byl mjr. Ján Ambruš odvolán z funkce velitele 312. čs. stíhací perutě a byl nahrazen škpt. E. Čížkem.
Ve dnech 21. a 22. prosince 1940 došlo k dočasnému oddělení obou letek. Letka B se přesunuta na stanici RAF Perhos. Letouny přiletěly v tříčlenných rojích v proudu za velení nového velitele letky škpt. Aloise Vašátka. Následující den již letka plnila své bojové úkoly – hotovsti, vzlety na poplach, hlídkování, ochrana konvojů. Byl-li jeden roj v ostré hotovosti, druhý v záloze, pak zbylé dva roje pokračovaly ve výcviku. Po novém roce 1941 časté sněhové vánice a prudké deště bránily letcům ve větší operační činnosti.
Dne 13. února při cvičném letu A letky zahynul npor. Jindřich Bartoš. Upadl do vývrtky, kterou pro malou výšku již nevybral.
3. března 1941 byla letka A přesunuta do Valley. 14. března za poměrně špatného počasí roj F/Lt Dawbarna sestřelil jednoho Ju 88, který prováděl průzkum nad kanálem St. George. Na sestřelení se podíleli ppor. J. Stehlík a F-Lt Dawbarn, každý 1/2.
V době od 20. 4. 1941 do 29. 5. 1941 operovala peruť ze základny Jurby, které se nalézalo na ostrově Isle of Man.
29. května 1941 se peruť přemisťuje na letiště Kenley, ležící jižně od Londýna, kde společně se stíhacími perutěmi 1. a 257. vytvořila stíhací skupinu – wing. Dne 31. Května 1941 byla peruť přezbrojena na letouny Hawker Hurricane Mk II. Peruti byl přidělen operační úsek – ústí řeky Temže, Ramsgatte, Dover a Dungenes, celý Strait of Dover a oblast Boulogne a Calais. S nástupem nového velitele perutě škpt. Aloise Vašátka, který převzal velení dne 5. června 1941, začala peruť plnit společné úkoly wingu s perutěmi 1. a 257. v prostoru Desvers, Le Touquet, Hazebrouck, Dunkerque, Abbéville, Marquise, St. Omer, Gravelines, Hardelot, Bethuene, Lille a Nardick, kde docházelo k prudkým vzdušným bojům. Namáhavá a vyčerpávající služba – únavné a dlouhotrvající hotovsti až 17. hodin denně, v nichž bylo nutno i několikrát vzlétnout hluboko nad území nepřítele a přijmout boj nebyla provázena žádnými ztrátami. V průběhu měsíce dubna a června pruť vážně poškodila jeden Me110 a pravděpodobně sestřelila jeden Bf 109. Dne 9. června 1941 byl sestřelen rtm. Jan Truhlář u St. Omer a upadl do zajetí. Mnohem úspěšnější byl měsíc červenec, kdy peruť sestřelila 4 letouny jistě, 3 pravděpodobně a 2 poškodila. Na těchto vítězstvích se podíleli: 3. července ppor. O. Kučera – jistý 1x Bf 109, 5. července npor. Smolík – pravděpodobný 1x Bf 109, 8. července ppor. Stehlík poškozený 1x Bf 109 a npor. Smolík – jistý 1x Bf 109, 9. července ppor. O. Kučera a rtm. Zoral – jistý 2x Bf 109 a škpt. A. Vašátko – pravděpodobný 1x Bf 109, poškozený 1x Bf 109 a 10. července ppor. J. Stehlík – pravděpodobný 1x Bf 109. V průběhu měsíce července se peruť zúčastnila sweepů, hlídkování nad konvoji a ostřelování nepřátelských plavidel.
20. července se peruť přesunuje na stanici RAF Martlesham Health, kde střídá 310. čs. stíhací peruť, která se 19. července přesunula na letiště Dyce. Po jednoměsíčním pobytu se třistadvanáctka opět přesunuje, tentokráte do Skotska na základnu Ayr k odpočinku a přezbrojení na nové letouny Supermarine Spitfire Mk V. Koncem října byla radost z nových Spitfirů zastíněna zahynutím npor. Františka Hekla, který havaroval na hladině jezera Loch Doon 25. října 1941. Letoun při průletu nad jezerem, ze tří stran obklopeným horskými svahy, zachytil křídlem o vodní hladinu a ve zlomku sekundy zmizel pod hladinou.
Po třech měsících, 31. prosince 1941 se peruť vrací s novými Spitfiry na jihozápad Anglie na stanici RAF Fairwood Common, odkud již 3. ledna 1942 zahajuje opět svou operační činnost.
Vstup do nového roku 1942 zahájila peruť dalším přesunem. 23. ledna 1942 se peruť přesunula na stanici RAF Angle umístěnou přímo u břehu moře na západním pobřeží Anglie. Avšak stálé mlhy a deště nevytvořily čs. letcům příznivé prostředí. Vítr a déšť proměnily letiště v blátivý prostornaplněný mrazivou sychravostí. Jedině po zpevněných drahách a cestách byl na letišti možný provoz. S blížícím se jarem nastaly opět dny hotovosti a dalšího výcviku. Značné množství konvojů zaměstnávalo celou peruť. Letouny třistadvanáctky chránily konvoje plující úsekem perutě od ranního rozbřesku až do setmění. Poeslední roje se obvykle vracely až za tmy. Volnějších dnů využívala peruť k cvičným letům, ostré střelbě a zvláště pečlivému provádění nácviku formací. Za dobu své činnosti se peruť ve svém svěřeném úseku střetla s nepřítelem pouze dvakrát. 16. února 1942 sestřelil ppor. Kučera jeden Ju 88 a 21. března 1942 roj vedený kpt. Dvořákem poškodil dalšího Ju 88.
18. dubna 1942 dostala peruť příkaz k dalšímu přesunu opět na stanici RAF Fairwood Common. 20. dubna je již peruť plně bojeschopná. 27. dubna, pravděpodobně v důsledku závad na dýchači zahynul při operačním letu kpt. Rudolf Roháček. Jeho letoun se zřítil nedaleko Axbridge.
Dne 2. května 1942 se peruť přesunuje na stanici RAF Harrowbeer a po začlenění do čs. wingu 30. května 1942 plní bojové úkoly spoolečně s 310. a 313. čs. stíhací perutí.