Elitní střelec S/Ldr František Peřina
Koncem roku 1942 opustil aktivní operační službu jeden z nejslavnějších československých stíhačů, jenž k věhlasu letců ze střední Evropy přispěl už před válkou a poté především v její první fázi. Byl druhým nejúspěšnějším čs. stíhačem v bitvě o Francii, ale prvním, který se stal leteckým esem. Patřil k vynikajícím pilotům a jako střelec měl znamenitou pověst již před válkou. František Peřina byl malé, podsadité postavy, s černýma jiskrnýma očima, tmavými kudrnatými vlasy, s tváří bez rysů ostrých, tvrdých hochů nebo hrdinů..., ale pan pilot a pan střelec. V mistra vyrostl už u nás doma před válkou. Vynikajícím způsobem předváděl leteckou akrobacii, v ostré střelbě na vlečný rukáv i do pozemního cíle vyhrával jednu soutěž za druhou. Za knyplem dokázal riskovat do krajnosti. Odvaha a zdravý selský rozum tvrdily jeho umění, o jeho lovecké vášni se vyprávěly zkazky, vykreslil jej pamětník.
Narodil se 8. dubna 1911 v obci Morkůvky u Břeclavi. Po výchození školy se nejprve v Brně vyučil soustružníkem a pak pracoval v První brněnské strojírně. Záhy se dobrovolně přihlásil k letectvu a v letech 1929-31 prodělal Školu pro odborný dorost letectva v Prostějově, kde získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů. Po absolvování byl přidělen do Olomouce k 5. pozorovací letce Leteckého pluku 2. Zde létal jako pilot pozorovacích letounů Aero A 11. Roku 1932 prodělal stíhací výcvik v pobočce VLU v Chebu. Poté se vrátil zpět do Olomouce, kde byl přidělen nejprve k 34., později k 36. stíhací letce, u nichž postupně létal na stíhačkách Letov Š-20, Š-31, Š-231, Avia Ba-33 a nakonec Avia B-534, což byl standartní stíhací dvouplošník tehdejšího letectva. Dosáhl hodnosti četaře. Již tehdy se projevovalo jeho vynikající pilotní nadání a ocenění na sebe nedala dlouho čekat.
V roce 1937 byl vybrán, aby spolu s československou leteckou elitou reprezentoval ČSR na IV. ročníku mezinárodního leteckého mítinku v Curychu. Ve třech disciplinách zde na Avii B-534 soutěžil m.j. i s podstatně modernějšími prototypy Messerschmittů Bf 109 a získal po jednom 2., 3. a 4. místě. V Curychu zápolil i s francouzským družstvem Dewoitin D-501/D-510, mezi jehož piloty bylo několik jeho pozdějších válečných druhů, m.j. Capitaine Jean Accart, jemuž Peřina v průběhu bitvy o Francii dělal číslo. Na podzim 1937 Peřina suveréně zvítězil v armádních leteckých závodech ve vzdušné střelbě na letecké střelnici v Malackách a na přelomu let 1937-1938 úspěšně absolvoval rotmistrovský kurs v Milovicích. Pak až do okupace létal na Aviích B-534 u nově zformované 52. stíhací letky Leteckého pluku 2 Dr. E. Beneše v Olomouci, Vyškově a Prostějově
Na Vašátkův návrh byl za své výkony zcela mimořádně povýšen do hodnosti poručíka. U československého válečného letectva to byl vůbec první případ toho druhu a vytvořil tak precedens pro povyšování dalších poddůstojníků do důstojnického stavu bez dosažení předepsaného vzdělání.
Impozantní šňůru jeho vzdušných vítězství však narušil 3. červen 1940, kdy byl ve vzdušném boji u Paříže sestřelen a vážně zraněn. Po útěku z nemocnice přeletěl s GC1/5 do severní Afriky a odtud pokračoval přes Gibraltar na lodi do Velké Británie.
Byl přijat k RAF v hodnosti Pilot Officer a v září 1940 zařazen k 312. čs. stíhací peruti. V jejích řadách se účastnil na Hurricanech Mk.I/IIa/IIb a na Spitfirech Mk.IIa/IIb/Vb/Vc nejprve bitvy o Británii a později ofenzivních sweepů nad okupovaným kontinentem. Výtečný a bystrý stíhací denní a noční pilot, výtečný střelec s mimořádnou odvahou a elánem, napsal 30. září 1940 do jeho pravidelného služebního hodnocení jeho představený, velitel 312. perutě S/Ldr Ján Ambruš.
Po ukončení operačního turnusu působil od 25. prosince 1942 v hodnosti Flight Lieutenant jako Sector Gunnery Instructor v Exeteru (kvalifikaci k této funkci získal nejen v bojích, ale i v No 9 Pilots Gunnery Course u CGS v Sutton Bridge v srpnu 1942). Jezdil po jednotlivých letištích sektoru, kontroloval výcvik ve střelbě, staral se o doplňování nutného zařízení. Při praktických ukázkách střelby na vlečný rukáv nebo na pozemní cíl či z loveckých pušek na hliněné holuby stejně jako při střelbě z pistole předváděl vynikající výsledky, jimiž si získával další respekt. V březnu 1943 byl povýšen na Squadron Leadera a 18. září téhož roku byl jmenován do funkce Sector Gunnery Leader na základně Ibsley, kde se právě soustředilo čs. křídlo. Později tutéž funkci vykonával v sektorech Turnhouse (od 16. listopadu 1943) a Coltishall (od 2. března 1944). Ještě v témže roce byl však povolán na Inspektorát čs. letectva, kde až do konce války pracoval jako pobočník velitele čs. styčné skupiny u štábu Fighter Command. Současně se věnoval zpracování podkladů pro poválečný střelecký výcvik u československého letectva. V březnu 1945 byl povýšen na kapitána letectva.
Po návratu do vlasti (17. července 1945) se shledal se svou manželkou Annou (válku prožila v nacistickém vězení). Nejprve působil jako instruktor střelby a bombardování u pilotní školy III v Olomouci, která byla součástí VLU v Prostějově. Od dubna 1947 velel letecké střelnici v Malackách, přičemž dosáhl hodnosti majora.
V lednu 1949 byl však od letectva propuštěn. V obavě před možným zatčením zvolil opětovný útěk do exilu. Nešel pěšky jako naprostá většina jeho kolegů , ale k útěku použil letoun. Dne 12. dubna 1949 spolu s manželkou a aeroklubovým pilotem Karlem Radou uletěl na letounu M-1 Sokol a přistál v americké zóně u Pasova v Rakousku. Byl přijat opět k RAF a v hodnosti Flying Officer sloužil pak v neletových funkcích na základnách Cardington, Cranwell a North Coast. Roku 1955 odešel do civilu, emigroval do Kanady a roku 1959 do USA. Zde se zpočátku jen těž ce protloukal, ale nakonec úspěšně zakotvil v oboru, jmenovitě u firmy Weber Aircraft Co. v San Fernando Valley, která vyráběla doplňky k letounům a části interiérů pro americký kosmický program Gemini a pro letouny Boeing 747. Do důchodu odešel roku 1979. Po listopadovém převratu byl povýšen nejprve na plukovníka v.v., později na generálmajora. V říjnu roku 1991 se z Las Vegas s manželkou přestěhoval do Prahy.
Během 2. světové války mu bylo přiznáno sestřelení 12 letounů jistě, 2 pravděpodobně a l letoun poškozený. Za tyto výkony obdržel 4x Čs. válečný kříž, 3x Čs. medaili Za chrabrost, čs. medaili Za zásluhy I. st., čs. pamětní medaili zahraničního odboje (F-VB), francouzský Croix de Guerre se čtyřmi palmami, dvěma zlatými a dvěma stříbrnými hvězdami, řád Légion ďHonneur (stupeň Chevalier), britskou The 1939-1945 Star (with Battle of Britain Clasp), Air Crew Europe Star a War Medal. V rámci polistopadových rehabilitací mu byl udělen francouzský řád Légion ďHonneur ve stupni Officier (1995) a poté i nejvyšší český řád Rád bílého lva (1997).
František Peřina zemřel 6. května 2006 v Praze.