František Novák - Nepřemožen

15. březen 1939 . . .

Nacistický velitel vojenského letiště Kbely hleděl blahosklonně, téměř přátelsky, na nehnutě stojícího nadporučíka, jehož prostá uniforma československého letce podivně kontrastovala s honosnou uniformou vysoké­ho důstojníka luftwaffe, ověšeného mnoha řády.

Oficír hovořil klidným konverzačním tónem, který měl patrně naznačovat, že my, důstojníci všech armád, si přece porozumíme, nichwahr meine Herren? A národnostní otázka ?Na - a Němec učinil sotva znatelné gesto, které mohlo znamenat, že se všechno časem poddá, nebo možná také to, že Čechům nebude připadat tak důležitá.

Vracíte se přece zpět k říši, ke které dávno patříte, tak co chcete? Podle náznaku úsměvu však bylo možné soudit, že se přece jen rozhodl pro diplomatický postup, kterým lze dosáhnout někdy mnohem víc než strohým vyštěknu­tým rozkazem. Lehce a jakoby s pochopením pomíjel skutečnost, že mu nadporučík neodpovídá . . .

„My Němci jsme národ letců. Angličané posílají své nejlepší lidi na moře, my do vzduchu. Domnívám se, že náš způsob je účinnější, vychovává k větší odvaze. Mimochodem — viděl jsem vás osobně v Curychu, pane nadporučíku. Gratuluji. Byl byste si zasloužil první a ne druhé místo. Ostatně my Němci jsme vám blahopřáli první. Vaše sestava byla skvělá. Doufám, že budete tak laskav a předvedete nám ji.

Zákaz ? Aber wo - ten přece neplatí pro vás. Ostatně já jej ruším. Vaše letadlo je připraveno - bitte Herr Oberleutnant!

Chvíli bylo ticho.

Zákaz platí pro všechny československéletce. Vydali jej naši velitelé — a já uposlech­nu.

Prostý, jindy tak usměvavý nadporučík působil v té chvíli hluboce lidsky. V jeho hlase byla bolest, kterou se snažil nedat najevo. Vyšňořený nacistický oficír vedle něho náhle připomínal operetní uniformu, zbytečně visící v divadelní šatně.

Vyznamenání slabě zacinkala a přátelský výraz značně ochladl.

Bitte! řekl suše a dal kývnutím hlavy na srozuměnou, že nemá, co by dodal.

Nadporučík beze slova zasalutoval, otočil se a odešel.

Byl to František Novák . . . * * *

To se stalo před víc než čvrt stoletím . . .

Léta se kladou jako lehounké závoje na události památného patnáctého března. Dnes bychom už nemohli přesně reproduko­vat onen dialog. Není to ani důležité.

Důležité však je to, že k němu skutečně došlo. Ze ideál všech klukovských srdcí v třicátých létech a vzor všech vojenských i sportovních letců, král vzduchu, pilot -akrobat nadporučík František Novák odmítl startovat před nacistickým velitelem.

Byla to tenkrát první nabídka, ale zdaleka nebyla poslední. Nacisté dobře odhadli Novákovy letecké zkušenosti a na­bízeli mu skvělé možnosti. Nejdříve přátelsky a vlídně, pak s utajenými a konečně zjevnými hrozbami. Jeho odmítavý postoj byl pro ně prostě nepochopitelný. Nejednalo se přece o nasazení na frontě?! Říše si vybojuje své vítězství sama, ale potřebuje zalétávací piloty - a dovede je také dobře zaplatit! Novákovou odpovědí byl jeho útěk za hranice. Už v červenci téhož roku sedí v rychlíku na Ostravu - a ani neví, že mu polovina vlakového personálu drží palce. Poznalo ho tehdy mnohem víc lidí než si ve své skromnosti uvědomil. To byla nežádoucí stránka jeho popularity.

Odjíždí a zanechává svou manželku, která měla pro něho vždycky tolik vzácného porozumění, nejistému osudu, A co bude s dcerkou Liduškou? Tam doma zanechává nesmírně mnoho. Tam doma zůstávají jeho svízelné začátky, léta úmorné práce, stovky vycvičených žáků. Tam doma zůstává jeho slavná minulost, kdy reprezentoval Česko­ slovensko na tolika mezinárodních soutěžích. Tam doma zůstává i jeho rodná země, která se dočasně změnila na protektorát Bohmen und Mahren.Útěk se podařil.Nadporučík Novák, vítěz mnoha meziná­rodních soutěží, nositel vysokého portugal­ ského vyznamenání Rytířského řádu Kristo­ va, rumunského řádu hvězdicového, člen slavné Légion ďhonneur a nositel vyzname­ nání vrchního velitelství Sovětského letectva odejel přes Polsko do Francie, aby jí nabídl své služby. Už 1. srpna 1939 je jedním z prvních československých letců, kteří vstoupili do svazku francouzského letectva. Je pln nadšení pro svou práci a chce bojovat. Neúnavně cvičí své žáky a sám chce vidět v zaměřovači letadla s černými kříži a křídlech a na trupu.Ale už tehdy je zasažen zákeřnou chorobou - a ani o tom neví. Všechny zdravotní obtíže překonává silou vůle a teprve na nátlak svých přátel odchází do americké nemocnice v Neuvilly . . .Nacisté dobře znali Novákův morální význam. Na jeho sestřelení vypsali odměnu 700 000 marek. To byla vlastně jejich – nejvyšší služební nabídka.Nadporučík Novák položil v červenci 1938 věnec na hrob československých vojáků, padlých ve Francii. Jistě netušil, že on sám bude odpočívat v těsné blízkosti tohoto místa

Odměna však nebyla nikomu vyplacena.

Novák umírá 27. dubna 1940 - a 3. května má skromný vojenský pohřeb. Podivným zákrokem osudu ani jediný nepřítel nebyl zasažen dávkou z jeho kulometů. Nemá na svém kontě ani jediný sestřel, ba, ani jediný bojový let.

A přece patří mezi ty, kteří se zasloužili o naši svobodu. Svým příkladem strhl, získal s tovky ostatních. Jeho žáci bojovali na letounech s barevnými kokardami i s rudými hvězdami - a bojovali statečně, i když on se toho nedočkal. Pevný a nesmlouvavý k ostatním a ocelový sám k sobě je tomu naučil. Dobře je připravil a dal jim to nejlepší.

To byl jeho podíl v boji za svobodu.

Dal beze zbytku vše, co mohl dát . . .