František Novák - Nepřemožen
15. březen 1939 . . .
Nacistický velitel vojenského letiště Kbely hleděl blahosklonně, téměř přátelsky, na nehnutě stojícího nadporučíka, jehož prostá uniforma československého letce podivně kontrastovala s honosnou uniformou vysokého důstojníka luftwaffe, ověšeného mnoha řády.
Oficír hovořil klidným konverzačním tónem, který měl patrně naznačovat, že my, důstojníci všech armád, si přece porozumíme, nichwahr meine Herren? A národnostní otázka ?Na - a Němec učinil sotva znatelné gesto, které mohlo znamenat, že se všechno časem poddá, nebo možná také to, že Čechům nebude připadat tak důležitá.
Vracíte se přece zpět k říši, ke které dávno patříte, tak co chcete? Podle náznaku úsměvu však bylo možné soudit, že se přece jen rozhodl pro diplomatický postup, kterým lze dosáhnout někdy mnohem víc než strohým vyštěknutým rozkazem. Lehce a jakoby s pochopením pomíjel skutečnost, že mu nadporučík neodpovídá . . .
„My Němci jsme národ letců. Angličané posílají své nejlepší lidi na moře, my do vzduchu. Domnívám se, že náš způsob je účinnější, vychovává k větší odvaze. Mimochodem — viděl jsem vás osobně v Curychu, pane nadporučíku. Gratuluji. Byl byste si zasloužil první a ne druhé místo. Ostatně my Němci jsme vám blahopřáli první. Vaše sestava byla skvělá. Doufám, že budete tak laskav a předvedete nám ji.
Zákaz ? Aber wo - ten přece neplatí pro vás. Ostatně já jej ruším. Vaše letadlo je připraveno - bitte Herr Oberleutnant!
Chvíli bylo ticho.
Zákaz platí pro všechny československéletce. Vydali jej naši velitelé — a já uposlechnu.
Prostý, jindy tak usměvavý nadporučík působil v té chvíli hluboce lidsky. V jeho hlase byla bolest, kterou se snažil nedat najevo. Vyšňořený nacistický oficír vedle něho náhle připomínal operetní uniformu, zbytečně visící v divadelní šatně.
Vyznamenání slabě zacinkala a přátelský výraz značně ochladl.
Bitte! řekl suše a dal kývnutím hlavy na srozuměnou, že nemá, co by dodal.
Nadporučík beze slova zasalutoval, otočil se a odešel.
Byl to František Novák . . . * * *
To se stalo před víc než čvrt stoletím . . .
Léta se kladou jako lehounké závoje na události památného patnáctého března. Dnes bychom už nemohli přesně reprodukovat onen dialog. Není to ani důležité.
Důležité však je to, že k němu skutečně došlo. Ze ideál všech klukovských srdcí v třicátých létech a vzor všech vojenských i sportovních letců, král vzduchu, pilot -akrobat nadporučík František Novák odmítl startovat před nacistickým velitelem.
Byla to tenkrát první nabídka, ale zdaleka nebyla poslední. Nacisté dobře odhadli Novákovy letecké zkušenosti a nabízeli mu skvělé možnosti. Nejdříve přátelsky a vlídně, pak s utajenými a konečně zjevnými hrozbami. Jeho odmítavý postoj byl pro ně prostě nepochopitelný. Nejednalo se přece o nasazení na frontě?! Říše si vybojuje své vítězství sama, ale potřebuje zalétávací piloty - a dovede je také dobře zaplatit! Novákovou odpovědí byl jeho útěk za hranice. Už v červenci téhož roku sedí v rychlíku na Ostravu - a ani neví, že mu polovina vlakového personálu drží palce. Poznalo ho tehdy mnohem víc lidí než si ve své skromnosti uvědomil. To byla nežádoucí stránka jeho popularity.
Odjíždí a zanechává svou manželku, která měla pro něho vždycky tolik vzácného porozumění, nejistému osudu, A co bude s dcerkou Liduškou? Tam doma zanechává nesmírně mnoho. Tam doma zůstávají jeho svízelné začátky, léta úmorné práce, stovky vycvičených žáků. Tam doma zůstává jeho slavná minulost, kdy reprezentoval Česko slovensko na tolika mezinárodních soutěžích. Tam doma zůstává i jeho rodná země, která se dočasně změnila na protektorát Bohmen und Mahren.Útěk se podařil.Nadporučík Novák, vítěz mnoha mezinárodních soutěží, nositel vysokého portugal ského vyznamenání Rytířského řádu Kristo va, rumunského řádu hvězdicového, člen slavné Légion ďhonneur a nositel vyzname nání vrchního velitelství Sovětského letectva odejel přes Polsko do Francie, aby jí nabídl své služby. Už 1. srpna 1939 je jedním z prvních československých letců, kteří vstoupili do svazku francouzského letectva. Je pln nadšení pro svou práci a chce bojovat. Neúnavně cvičí své žáky a sám chce vidět v zaměřovači letadla s černými kříži a křídlech a na trupu.Ale už tehdy je zasažen zákeřnou chorobou - a ani o tom neví. Všechny zdravotní obtíže překonává silou vůle a teprve na nátlak svých přátel odchází do americké nemocnice v Neuvilly . . .Nacisté dobře znali Novákův morální význam. Na jeho sestřelení vypsali odměnu 700 000 marek. To byla vlastně jejich – nejvyšší služební nabídka.Nadporučík Novák položil v červenci 1938 věnec na hrob československých vojáků, padlých ve Francii. Jistě netušil, že on sám bude odpočívat v těsné blízkosti tohoto místa
Odměna však nebyla nikomu vyplacena.
Novák umírá 27. dubna 1940 - a 3. května má skromný vojenský pohřeb. Podivným zákrokem osudu ani jediný nepřítel nebyl zasažen dávkou z jeho kulometů. Nemá na svém kontě ani jediný sestřel, ba, ani jediný bojový let.
A přece patří mezi ty, kteří se zasloužili o naši svobodu. Svým příkladem strhl, získal s tovky ostatních. Jeho žáci bojovali na letounech s barevnými kokardami i s rudými hvězdami - a bojovali statečně, i když on se toho nedočkal. Pevný a nesmlouvavý k ostatním a ocelový sám k sobě je tomu naučil. Dobře je připravil a dal jim to nejlepší.
To byl jeho podíl v boji za svobodu.
Dal beze zbytku vše, co mohl dát . . .
Čerpáno z časopisu: Křídla vlasti, Letectví a kosmonautika