František Novák - Zemřel před bojem
Bezmála pul století uplynulo od okamžiku, kdy se na akrobatickém nebi objevila nová hvězda. Stoupala závratně, jejího jasu přibývalo. Touto hvězdou byl Fran tišek Novák, letec, voják vlastenec, které mu by letos bylo sedmdesát osm let. Člověk s otevřeným srdcem, který niko mu neodmítl pomoc, byla-li tato v jeho silách. Jeho jméno si zasluhuje trvalé paměti - proslavil Československo po celém světě příkladným způsobem. Usilovným cvičením, silnou vůlí a kázní dovedl svůj talent k nejvyšším úspěchům. Porážel na kolbištích tehdy nejmladší sportovní disciplíny letce světových jmen. František Novák se narodil 26. srpna 1902 v Sokolči u Poděbrad.
Rodiče obhos podařovali kousek pole a měli se co ohánět, vždyť František byl jedním ze sedmi sourozenců. Po výchození měšťan ské školy se vyučil černému řemeslu v malé strojírně bratří Suchých v Pečkách a potom pracoval v Praze ve strojírnách ČKD. O sobotách dojížděl domů a vždy si nějakou maličkostí vzpomněl na rodiče a sestry. Měl dobrý vztah k řemeslu i stro jům doma stále něco spravoval, sešroubo vával nebo stloukal.
Stát se letcem bylo jeho touhou od okamžiků, kdy na loukách u Poděbrad poprvé spatřil produkce průkopníků lé tání ing. J. Kašpara a E. Ciháka. Těšil se proto na vojnu - byla to vítaná příležitost dostat se k letectvu. Když vytoužený okamžik v roce 1922 nadešel, přišlo zkla mání: u hraničářského praporu v Děčíně lítal s tornistrou na zádech po cvičišti. Létání se však nevzdal. Na jaře 1923 se rozejel do Prahy ke zdravotnickým zkouškám. Trvaly téměř celý týden, obě toval na ně svoji velikonoční dovolenou. Výsledkem však bylo kladné vyřízení jeho přihlášky k letectvu. Než však nas- toupil do chebského učiliště, musel ještě získat souhlas rodičů. I to se po nějakém čase, přes houževnatý odpor maminky, podařilo . . .
Protože byl František zvyklý dělat všechno důkladně, byl pro něj letecký výcvik celkem snadný. Dnem 1. června 1924 byl jmenován pilotem a od 1. srpna 1925 se stal pilotem stíhacím. Od roku 1926 byl učitelem letecké akrobacie.
Snad měl při výkonu svého povolání i štěstí. Avšak především je nutné ocenit jeho vztah k nevyzkoušeným experimentům. Při své práci ve vzduchu vždy spo lehlivě věděl co si může dovolit a co dokáže. Cvičil své obraty tak dlouho, až je řídil naprosto přesně takřka podvědomými pohyby. Spojoval odvahu s rozvahou. Jak sám říkával, byl zvyklý spoléhat jen na sebe a dělat jen to, co dobře uměl. Proto také nenosil žádný amulet pro štěstí - považoval to za dětinské. Snad právě tato jeho metoda exaktní práce mu pomohla k tomu, že přežil řadu starších pilotů - vynikajících akrobatů.
Jako instruktor sledoval bdělým pohledem práci svých žáků ve vzduchu. Sledoval nesmlouvavě; jak byl tvrdý k sobě, byl pevný a zásadní i k ostatním. Snažil se své žáky opravdu něco naučit. Měl schopnost každý obrat předvést i vy světlit. Málokterý letec dokázal ve své praxi tak dokonale využít teorie létání k nácviku bojových a akrobatických ob ratů jako Novák. Své žáky připravil na jejich úkoly dobře, dal jim všechno nejlepší, co znal. To je Novákův podíl v boji našich letců proti fašismu - za svobodu Československa.
Novák zlepšoval svoji práci systema ticky, den za dnem, rok za rokem. Běžnou akrobacii cvičil i několikrát za den. Tepr ve po jejím zvládnutí přistoupil k nácviku speciálních figur, zejména tzv. zádových. Zklamání a trpké chvíle překonával neo byčejnou houževnatostí v novém a novém cvičení. Tím větší radost mu potom přiná šely okamžiky vítězství. Nebyl však so bec, těšil se i z úspěchů druhých.
Jeho píle, talent a houževnatost počaly brzy nést své ovoce. Na armádních letec kých závodech v roce 1928 získal první cenu v akrobacii a sám Malkovský mu předpovídal velkou budoucnost. V roce 1930 byl jmenován do delegace čs. letců, která odlétla na letecké slavnosti do Rumunska. Na leteckém dnu v Praze v červnu 1931 byl již Novák zlatým hřebem programu a jeho akrobatické vystoupení připomínalo svou přesností i náročností vysokou úroveň umění škpt. Malkovského. Novák se zde také poprvé představil v tříčlenné skupině létající na svrojích Ba-33. V témže roce vyhrál akro batickou soutěž na i. mezinárodním leteckém mítinku v Plzni. To již byl stále častěji zván na letecké dny a slavnosti. Jeho jméno nabývalo zvuku a v odbor ných kruzích i ve veřejnosti bylo stále jasnější, kdo zasedne na opuštěný pomy- slný trůn krále vzduchu Malkovského, který zahynul v červnu 1930.
V roce 1932 Novák zvítězil v „Národní akrobatické soutěži“. Na leteckém dnu v září_v Praze fascinoval diváky s letou nem Š-131. Dokázal, že mu není nic nedostupného z celé škály akrobatických figur, které tehdejší vysoká pilotáž znala. Současně se uvedl s pětičlennou akrobatickou skupinou na letounech Avia B-22. V roce 1933 byl na domácím kolbišti sice až šestý, vynahradil si to však bohatě vítězstvím na mezinárodní letecké soutěži ve Varšavě. Novák znovu exceloval na armádním leteckém dnu v Praze v září 1933 jak v sólové, tak i skupinové akroba- cii se svým pětičlenným rojem letounů B-22. Zde také poprvé předvedli stíhači Kaucký, Řehák a Hubáček akrobacii na letounech Ba-33 svázaných gumovými lany.
Avšak to již nastávala v akrobatickém létání nová doba. Náročnější, nové i složitější figury si vyžadovaly také nový typ akrobatického letounu. Tehdy se zapsala do historie soutěžní akrobacie nezapome nutelným způsobem, továrna Avia svým výtvorem Av-122 a jeho modifikacemi. Popudem ke konstrukci nového letou nu byla akrobatická soutěž ve Vincennes u Paříže, vypsaná na rok 1934 časopisem Le Petit Parisien. V neuvěřitelně krátké době byly zkonstruovány a postaveny dva prototypy Av-122. Jejich piloty byli jme nováni škpt. Ambruš a rtm. Novák,kteří svými radami přispěli.
k úspěchu kon strukce Av-122. V těžké soutěži skončil Novák na čtvrtém a Ambruš na osmém, místě. V Praze byli slavnostně uvítáni významnými osobnostmi našeho letectva, rodinou a starou paní v šátku - Nováko vou maminkou.
V témže roce následovaly letecké dny v Mariánských Lázních, Liberci, v Hradci Králové v zahraničí v Linci, Lisabonu a Madridu. MNO jako výraz uznání po výšilo mimořádně rotmistra Františka Nováka na štábního rotmistra.Úspěchy nekončí ani v roce 1935 - naopak, jsou ještě výraznější. Novák vítě zí doma, znovu v Lisabonu, kde se mu dostalo nejvyšších poct a vyznamenání, a koncem října na mezinárodním mítinku pořádaném rumunským aeroklubem v Bukurešti. Za zásluhy o propagaci československého letectva přichází další povýšení - na poručíka. To Nováka znalo z jeho vystoupení snad již každé město v Československu.
Rok 1936 zahájil nádhernou exhibicí na posledním armádním leteckém dnu před válkou v červnu ve Kbelích. Do myslí všech přítomných se nezapomenu telně zapsal též se svými partnery ve skupině, s akrobaty Širokým a Hubáč kem. Jejich Avie 122 tvořily barevně čs. státní vlajku. Následovala olympiáda v Berlíně, kde se Novák umístil jako třetí. Koncem téhož roku pak odletěl do SSSR, aby předvedl své perfektní umění v Oděse a Moskvě. Sovětští letci i vysocí funkcio náři byli nadšeni a nešetřili slovy uznání.
To se již přiblížil legendární Curych 1937, kde Novák obsadil první místo v akrobacii jednotlivců a jeho sedmičlen ná skupina na Ba-122 neměla konkurence. Po uvítání doma, které se stalo spon tánním projevem obdivu a nadšení veřej nosti, byl Novák povýšen na nadporučíka.V dubnu 1938 byl druhý ve světové akrobatické soutěži v Saint Germain en Laye. Pak doslova kočoval po Francii jako národní hrdina - a stačil při tom odlétat 32 hodiny akrobacie na různých předváděních a leteckých dnech.
To stála Novákova hvězda v zenitu. A jako taková naposledy zazářila při vystoupení letectva v červnu 1938 na X. sletu. Program zahájila devítičlenná sku pina sestavami tvořícími postupně nápis X. SLET jako úvod k mohutnému defilé letectva, kdy nad stadiónem přeplula skupina 230 vojenských letounů. Pak předvedla svoji vzornou práci skupina sedmičlenná, tříčlenná, až nakonec zůstal ve vzduchu sám Novák - československý král vzduchu. Svým uměním strhl diváky k nadšení a víře v sílu letecké zbraně, jako by jim chtěl vlít do srdcí důvěru a odvahu tolik potřebnou pro těžké doby, které měly následovat . . .
Potom zmizely akrobatické Avie 122 z oblohy, jejich piloti zůstávali trvale u stíhacích B-534. Nadcházel smutný podzim 1938 a jako logický důsledek zrady západních spojenců tragický bře zen 1939. Naposledy byl npor. František Novák viděn v uniformě čs. letce 23. června 1939 při pokládání věnce na mís to, kde před rokem zahynuli dva letci z jeho skupiny při nácviku slétanosti pro sletové vystoupení.
Potom vlastenec a voják František No vák jednal tak, jak cítil: v červenci 1939 odjel z Prahy do Ostravy, odkud se v nákladním vlaku s uhlím dostal šťastně přes hranice do Krakova a odkud do Francie; od 1. srpna 1939 byl jedním z prvních letců, kteří vstoupili do svazku francouzského letectva.
V září 1939 vypukla válka. Jako kapi tán a velitel stíhací letky vedl výcvik čs. pilotů na základně v Chartres. I zde byl pln nadšení pro svoji práci a pevně roz hodnut bojovat; zatajoval stále častěji se hlásící žaludeční bolesti, které pocítil několikrát již dříve, ještě jako pilot v re publice. Překonával tyto obtíže silou vůle a teprve na nátlak svých přátel odešel do americké nemocnice v Nuevilly, aby se podrobil operaci. Po ní se vrátil, snad příliš brzy, mezi své letce do Chartres. Ale s létáním byl konec - to poznal ve vzduchu sám. Následovala druhá opera ce, po níž za tři dny, 27. dubna 1940, zemřel. Odešel necelých čtrnáct dní před vpádem Němců do Francie, aniž mu osud dopřál bojovat v kabině letounu proti nenáviděným fašistům . . .
Předválečný, československý král vzduchu František Novák byl pochován před čtyřiceti roky 3. května 1940. Prostý vojenský pohřeb byl vypraven z chrámu St. Jean; v jeho průvodu kráčel i Josef Hubáček, člen Novákovy akrobatické skupiny, k malému pařížskému hřbitův ku, kde litinový kříž oznamoval po skon čení smutečního ceremoniálu, že zde od počívá: Capitaine František Novák, Aviateur de l Armée Tchécoslovaque, 37 ans.Kapitán Novák, nositel četných domá cích i zahraničních vyznamenání, byl po válce povýšen na majora československé ho letectva in memoriam.
Od roku 1963 je Novákův hrob v La Targette, na československém válečném hřbitově u Arrasu, kde bojovali naši vojá ci již v první světové válce. Bílý kříž mezi tisícovkami jiných . ..
Čerpáno z časopisu: Křídla vlasti, Letectví a kosmonautika