Vznik Československého stíhacího křídla

Počátkem května 1942 bylo finalizováno bezmála desetiměsíční úsilí o vznik československého stíhacího křídla (wingu), tedy taktického útvaru složeného ze všech tří československých stíhacích perutí RAF. Toto úsilí je nejčas těji spojováno s osob­ností jeho prvního ve­ litele, W/Cdr Alois Vašátka. V zájmu ob­ jektivity je však třeba poznamenat, že nebyl ani prvním ani jediným, kdo se touto možností zabýval.

První snahy po utvoření vlastního československého stíhacího wingu se objevily již v létě 1941, kdy na britských ostrovech existovaly již tři československé stíhací peruti (v křídle operovaly obvykle tři). První úvahu na toto téma předestřel 28. července 1941 G/Cpt Alexander Hess, DFC, jenž v té době působil na Fighter Command ve funkci československého styčného důstojníka. Adresoval Inspektorátu československého letectva do Londýna úvahu na toto téma, která však nebyla příliš optimisticky laděna. Ke své skepsi měl řadu důvodů. Nejzávaž­nějším byl problém střídání jednotlivých perutí v křídle. Praxe dosavadních křídel totiž přesvědčivě ukázala, že tři perutě spolu nemohou operovat pohromadě ne­ přetržitě. Obvykle se jedna po druhé střídaly v odpočinku a místo nich nastupovaly perutě čerstvé. Tříperutní křídlo tedy nemělo stabilní sestavu a jednotlivé perutě v něm rotovaly. Proto také musel Hess závěrem konstatovat, že ... postrádáme možnost míti rezervní peruť na střídání ve wingu. Bez rezervní naší stíhací peruti ustavení vlastního wingu považuji za těžko proveditelné.

Necelý měsíc poté se k projektu vrátil tehdejší velitel 312. čs. stíhací peruti S/Ldr Alois Vašátko. Ve svém elaborátu zaslaném na ICL do Londýna 15. srpna 1941 čer­ pal hlavně ze zkušeností, jichž jeho jednotka nabyla v bojích v rámci Kenleyského křídla. Snášel přitom argumenty nejen rázu prakticky vojenského, ale i politicko- propagačního..po vytvoření této samostatné skupiny budou výsledky práce našich pilotů pomáhati skutečně účinně tvořit jméno čs. letectva v Anglii, neboť v případě československých stíhačů zařazených u britských perutí veškeré úspěchy, které se často získávají za cenu vlastních obětí, přicházejí k dobru britských perutí a úspěchy samostatných čs. perutí ve prospěch stanic a skupin (wingu) anglických, psal.

Základní problém, totiž absenci další, t.j. čtvrté peruti na střídání, Vašátko navrhoval vyřešit zesílenými zálohami a především stažením zbylých českoslo­ venských stíhačů od britských jednotek, kde podle jeho věrohodných zpráv jsou nepoměrně využíváni a kde je prý spokojeno pouze několik jedinců.

Na tomto místě je však nezbytné poznamenat, že tato Vašátkova argumentace byla poněkud zavádějící a zcela jistě účelová. Svědectví pamětníků poměrně přesvěd­čivě vypovídají o tom, že u britských jednotek byla naprostá většina československých stíhačů podstatně spokojenější nežli u jednotek československých. V zásadě lze říci, že českoslovenští poddůstojníci své přidělení k britské jednotce vítali především proto, že se dostali do podřízenosti spojeneckých velitelů, kteří byli v řadě ohledů liberálnější nežli důstojníci českoslovenští, pod nimiž by sloužili v československých perutích. Mnozí českoslovenští důstojníci pak službě u britských jednotek dávali přednost i z toho důvodu, že u československých jednotek, u nichž byl důstojníků relativní přebytek, měli omezené možnosti hodnostního a funkčního postupu O výhodách ustavení vlastního křídla Vašátko argumentoval i jinak, a méně problematičtěji. Například tím, že letci se naučí jednotné nazírat na všechny bojové momenty, které se mohou vyskytnout a tím dosáhnou nejpřísnější bojové a letecké kázně, která je základem spolupráce v perutí a hlavně ve skupině (wingu) a tím základem úspěchu. Současně argumentoval tím, že potřebný jednotný výcvik a zdokonalení lze provést opět jen v rámci samostatné čs. stíhací skupiny, což prý v rámci britských křídel v mnohých případech chybělo a často se stalo, že tíha celého boje spočívala pouze na jedné peruti. Další výhodu spatřoval v umístění křídla na jednom letišti, což značně zjednoduší pohotovostní službu a odstraní potíže, které vznikají za spolužití s cizími perutěmi, při kompenzování snah o udržení dobrého poměru s nimi a o zajištění spravedlivého volna pro vlastní piloty, neboť podle jeho názoru britské peruti jsou v tomto směru poněkud sobecky obchodní a nerady se podrobují spravedlivému řádu.Kromě toho zde nastane i jednota a spolupráce při udržování materiálu, výpomoci pozemním personálem, zlepší a zjednoduší se administrativa, zpravodajská služba a sjednotí se názory na osobní otázky (vyzna­ menání, povyšování, požitky atd.).

Z vehementně prosazovaného projektu je zřejmé, že k argumentům věcného rázu schopný a ctižádostivý Vašátko snášel i argumenty poněkud problematické, které při bližším zkoumání příliš neobstojí. Vašátkovou snahou nepochybně bylo koncentrovat československé stíhací letce do jednoho výkonného celku, ale současně zde byly ve hře i jeho osobní ambice. Ctižádostivý Vašátko totiž nikdy nedokázal být falešně skromným a za nejvhodnějího pretendenta na funkci velitele československého křídla považoval sám sebe. Podle pamětníků právem.

Svůj návrh pak Vašátko vehementně obhajoval i před svými kolegy veliteli 310. a 313. peruti, t.j. S/Ldr Františkem Weberem a S/Ldr Josefem Jaškem. Zatímco první byl spíše proti, druhý naopak spíše pro. Za Vašátkův návrh se postavil i W/Cdr Jan Klán, Vašátkův předchůdce ve funkci velitele Třistadva- náctky a nyní československý styčný důstojník ve štábu 11. skupiny Fighter Com- mand. Vašátkovy ambiciózní snahy podpořil především argumenty politicko- propagačního rázu, které precizně formuloval v elaborátu zaslaném na Inspektorát československého letectva 23. srpna 1941:

Výhody, jež by se získaly výstavbou wingu:

1. Až dosud jediná složka naší zahraniční armády se skutečnými výsledky za této války a tím i s aktivní položkou v otázce propagandy je letectvo, obzvláště stíhací. Lze očekávati, že akce prováděné ve větší jednotce a počtech budou míti tomu odpovídající výsledky, které jsou nejen žádoucí a potřebné v přítomné době, ale které budou nejúčinnějšími doklady při konečném řešení po skončení konfliktu. Už nyní výsledky dosažené několika málo piloty ve Francii a našimi jednotkami zde v Anglii byly na politických místech častokráte citovány a využity propagačně v cizině i doma. Současně se předejde tomu, aby o úspěších pilotů zařazených jednotlivé v anglických letkach nebylo referováno hromadné v rámci jejich jednotky.
2. Odpadne celá řada nesnází při dosavadní praxi v různorodém wingu a bude možno:
   1. uskutečnit úzkou spolupráci a podporu perutí, letek a jednotlivých rojů v akci, a tak vyloučiti zbytečné ztráty a dosáhnouti maximálních výsledků
   2. docíliti vzájemné skutečné letecké kázně a jednotného chápání určitých bojových situací,
   3. dosáhnout vlastních praktických zkušeností v boji ve wingu,
   4. upraviti vhodně zasazení a střídání letek, dovolené atd., protože rozhodování o tom bude v pravomoci velitele wingu nebo vyšších čsl. velitelů.
3. Až dosud jediná složka naší zahraniční armády se skutečnými výsledky za této války a tím i s aktivní položkou v otázce propagandy je letectvo, obzvláště stíhací. Lze očekávati, že akce prováděné ve větší jednotce a počtech budou míti tomu odpovídající výsledky, které jsou nejen žádoucí a potřebné v přítomné době, ale které budou nejúčinnějšími doklady při konečném řešení po skončení konfliktu. Už nyní výsledky dosažené několika málo piloty ve Francii a našimi jednotkami zde v Anglii byly na politických místech častokráte citovány a využity propagačně v cizině i doma. Současně se předejde tomu, aby o úspěších pilotů zařazených jednotlivé v anglických letkach nebylo referováno hromadné v rámci jejich jednotky.
4. Při stejném materiálním vybavení bude usnadněn chod technické a tech- nicko-zbrojní služby. Stejné tomu bude se službou zpravodajskou. Wing bude mít k dispozici vlastní operační room a skutečně bude řízen vlastními kontrolory, čímž se vyloučí riziko nedorozumění, zvláště při operacích v noci.
5. Zvětší se sebedůvěra pilotů ve vzájemnou pomoc a podporu a zlepší se morální mentalita při společném pobytu na jediné bázi.

Klíčovou otázku absence rezervní, t.j. čtvrté peruti navrhoval řešit zřízením záložní peruti základních operačních zkušeností,k níž měli být zařazovány čerstvě vycvičené zálohy. K tomu nezbývá nežli podotknout, že tato záložní peruť nikdy nevznikla. Nedostatek létajícího personálu byl řešen jinak, a to přemístěním československých stíhačů od perutí britských k československým.

Podstatně větší váhu nežli názory velitelů j ednotlivých perutí či styčných důstoj - niku však mělo stanovisko nadřízených, zejména Inspektora československého letectva A/VÍM Karla Janouška, KCB. Ten, vědom si praktičnosti plánu a jeho po- liticko-propagandistického dosahu, jej nejen akceptoval, ale současně si Vašátka vyhlédl za velitele křídla. Vašátko nelitoval času, námahy ani úsilí a svou myšlenku na utvoření československého wingu formuloval v dokonalý návrh, napsal později Janoušek. Již tehdy, když mi svůj návrh předložil, předurčil jsem ho jako prvního velitele wingu. Svými schopnostmi organizačními, svou inteligencí a houževnatostí zaručoval, že tato jednotka dosáhne pod jeho velením nejlepších výsledků.\'

Provedení plánu na zřízení československého stíhacího křídla bylo podmíněno unifikací výzbroje, doplnění záloh a dosažením srovnatelného stupně výcviku a bojových zkušeností všech tří perutí. Zásadní rozhodnutí, t.j. soustředění všech tří perutí v jednom sektoru náleželo Britům, t.j. štábu Fighter Command.

Podmínky byly plněny postupně. Unifikace výzbroje, t.j. jednotného přezbrojení všech tří perutí na standardní Spitfiry Mk.VB bylo dosaženo v prosinci 1941. V následujících měsících přecházeli dosavadní příslušníci britských perutí k těm československým. Schopnosti jednotlivých perutí byly mezitím prohlubovány intenzívním výcvikem a operačním nasazením v rámci britských křídel při útočných akcích nad okupovaným územím západní Evropy. Den povýšení Aloise Vašátka do systemizované hodnosti Wing Commander, k čemuž došlo k 1. květnu 1942, můžeme současně považovat za datum ustavení československého stíhacího křídla. Hned na to došlo na postupný přesun jednotlivých perutí do jednoho sektoru.

Původně se uvažovalo o některém ze sektorů 11. skupiny Fighter Command. Ta však byla nejvíce vytížena ofenzivními operacemi nad okupovanou Francií a tudíž se zde očekávaly i větší ztráty. Jejich výšku by nebylo možné z českoslo­ venských zdrojů saturovat.

Záhy však byl nalezen přijatelný kompromis, spočívající v tom, že českoslo­ venské křídlo bude umístěno v operační oblasti 10. skupiny Fighter Command. Ta byla útočnými operacemi vytížena méně nežli 11. skupina, což se teoreticky mělo odrazit i na menších ztrátách jejích jednotek. Na druhé straně je však nez­ bytné podotknout, že akce 10. skupiny znamenaly pro spojenecké úsilí větší přínos. Operovala totiž především proti okupované Bretani, takže její operace měly daleko větší vliv na probíhající a stále nerozhodnutou bitvu o Atlantik. Utočilo se zde totiž na přístavy a ponorkové kryty (Brest, Lorient, St. Nazaire apod.) a na letiště s jednotkami určenými pro podporu a ochranu německých ponorek (Morlaix, Lannion, Brest apod.). Z hlediska válečné strategie se tedy jednalo o cíle podstatně důležitější nežli továrny, elektrárny a nádraží v severní Francii, Belgii a Nizo­ zemsku, proti nimž útočila 11. skupina.

Po dohodě s Brity byl pro československé křídlo vybrán v 10. skupině sektor Exeter. Odtud také jeho první název Exeter (Czechoslovak) Wing, tedy Exeterské (československé) křídlo. Zpočátku jej tvořily 310. a 312. československá společně s britskou 154. perutí, jež byla po měsíci konečně vystřídána 313. československou perutí. V sektoru Exeter Čechoslováci střídali Poláky, jmenovité křídlo složené z perutí č. 302, 306 a 308, kterému velel W/Cdr Stefan Witorzenc, DFC, a které odcházelo na odpočinek.

Velitelství útvaru se nacházelo na sektorové základně Exeter, situované v půvabném jihoanglickém hrabství Devon. Rozlehlá základna byla položena ve volné přírodě, asi osm kilometrů východně od města, po němž nesla i název. Vybavením se Exeter od ostatních sektorových základen příliš nelišil. Měl vlastní operační sál, z něhož byli řízeni piloti jak z Exeteru, tak i z několika satelitních letišť v okolí. Báze poskytovala dostatečné pohodlí jak pilotům, tak i pozemnímu personálu. Dne 7. května 1942 se z Perranporthu do Exeteru přesunula 310. československá stíhací peruť, která zde vystřídala 308. polskou stíhací peruť, která odtud odlétla do Hutton Cranswicku na odpočinek.

Zbylé dvě perutě křídla se usídlily na několika satelitních základnách exeter- ského sektoru. 312. československá stíhací peruť se 3. května 1942 přesunula z Fairwood Commonu do Harrowbeeru, nacházejícího se asi 13 kilometrů na sever od přístavu Plymouth v devonském hrabství. Harrowbeer krátce předtím opustila polská 302. stíhací peruť. Nejdéle se čekalo na 313. československou stíhací peruť, dosud působící v rámci Hornchurchského křídla 11. skupiny. Dočasně ji proto zastoupila britská 154. stíhací peruť. Dne 7. května 1942 se ze své dosavadní základny Fowlmere přesunula na další satelit exeterského sektoru, letiště Churchstanton, vzdálené asi 10 kilometrů jižním směrem od nejbližšího města Tauton v hrabství Somerset. Československá Třistatřináctka ji vystřídala až po měsíci, 8. června 1942, kdy opustila svou dosavadní základnu Fairlop a přesunula se do Churchstantonu. Teprve od tehdy bylo československé stíhací křídlo v kompletní, československé sestavě.

Nakonec k exeterskému sektoru náleželo ještě předsunuté pobřežní letiště Bold Head, ležící asi 60 kilometrů na jih od Exeteru, na samotném břehu Devonu, asi 20 kilometrů jihozápadně od pobřežního městečka Dartmouth. Šlo v podstatě o asi 800 metrů dlouhou bývalou farmářskou louku a vzletové dráhy byly tvořeny po­ ložením dvou drátěných rohoží. Útes, na němž letiště končilo, spadal téměř kolmo do moře. Jednotlivé perutě exeterského křídla se tu po týdnu střídaly v držení hotovostí proti nízkoletícím nepřátelským strojům, které pumami a palbou napadaly anglický jih a konvojovou dopravu. Jednotlivé perutě do Bold Head vysílaly vždy malý detašmán se čtyřmi Spitfiry, šesti piloty a dvanácti mechaniky a zbrojíři. V sektoru Exeter setrvaly všechny tři československé stíhací peruti déle jak rok.